Stejně jako Německo, italská italská měla dlouhou historii politické fragmentace. Italové byli rozptýleni po několika dynastických státech a také nad národní habsburgskou říší. V polovině devatenáctého století byla Itálie rozdělena do sedmi států, z nichž pouze jeden, Sardinia-Piedmont, byl ovládán italským knížecím domem. Sever byl pod rakouským Habsburgem, centrum bylo ovládáno papežem a jižní regiony byly pod nadvládou Španělských králů Bourbon. Dokonce ani italský jazyk nezískal jednu společnou formu a stále měl mnoho regionálních a místních variací.
Během 30. let 20. století se Giuseppe Mazzini snažil sestavit soudržný program pro jednotnou italskou republiku. Pro šíření svých cílů také vytvořil tajnou společnost zvanou mladá Itálie. Neúspěch revolučních povstání v roce 1831 a 1848 znamenal, že plášť nyní padl na Sardinii-Piedmont pod jeho vládcem Victorem Emmanuelem II, aby sjednotil italské státy válkou. V očích vládnoucích elit této oblasti jim sjednocená Itálie nabídla možnost hospodářského rozvoje a politické dominance.
Hlavní ministr Cavour, který vedl hnutí k sjednocení italských regionů, nebyl ani revoluční, ani demokrat. Stejně jako mnoho jiných bohatých a vzdělaných členů italské elity mluvil francouzsky mnohem lépe než italsky. Prostřednictvím taktní diplomatické aliance s Francií, kterou vytvořila Cavour, se Sardinia-Piedmont podařilo v roce 1859 porazit rakouské síly V roce 1860 pochodovali do jižní Itálie a do království obou sicil a podařilo se k získání podpory místních rolníků, aby vyhnali španělské vládce. V roce 1861 byl Victor Emmanuel II vyhlášen králem United Itálie. Většina italské populace, mezi níž byla míra negramotnosti velmi vysoká, však zůstala blaženě nevěděla o liberálně nacionalistické ideologii. Rolnické masy, které podporovaly Garibaldiho v jižní Itálii, nikdy neslyšely o Italii a věřily, že La Talia ‘byla manželkou Victora Emmanuela!
Language: Czech